BANDOG-pes, kolem něhož koluje řada mýtů a fám. V některých zemích je zakázán, v jiných kastrován, někde nemá povolen vstup. Ale všechno má v rukou člověk. Může z něj vychovat oddaného rodinného mazlíčka a veselého společenského psa, ale i krajně nebezpečného zabijáka. V případě BANDOGA platí dvojnásob stará pravda - za všechny chyby psa může jeho majitel.
MIMO STRUKTURY FCI
Dr. Swindorf nestihl dotáhnout své úsilí do konce. Zemřel dřív, než se mu BANDOGA podařilo vyšlechtit do podoby akceptovatelné Mezinárodní kynologickou federací, džív než bylo možno stanovit standardy pro toto plemeno. BANDOG tak dodnes není mezinárodně uznávanou rasou. Na druhou stranu je to možná pro budoucnost tohoto krásného plemene lepší, zvláště když se neopomene hlavní účel, k němuž byl BANDOG šlechtěn - silný pes se srdcem bojovníka.
Standardy FCI většiny plemen jsou totiž hlavně exteriérové - výška, váha, zuby, barva, postavení ocasu a kočetin... a povaha, pokud někoho vůbec zajímá, je až na druhém místě. Výsledkem jsou pak přešlechtěná plemena s vysokým procentem hysterických a neurotických jedinců s nepředvídatelným chováním. Linie exteriérově sice vynikající( alespoň podle standardů), ale povahově naprosto nepoužitelné.
Toho je zatím BANDOG ušetřen. Netýkají se ho bonitace, svody a výstavy, subjektivní posuzování rozhodčími se všemi jeho úskalími, ani (zatím) "nálety" zlatokopů, kteří vydělávají na modních štěňatech. Například pitbul začíná být se svými výstavami a show touto mašinérií pomalu pohlcován a čeká ho, pokud nezvítězí zdravý rozum, velmi pravděpodobně pohnutý osud. U BANDOGA je doposud rozhodující výkon.
napsal Jan Rybář
(1. chovatel bandogů u nás)